Blog kartářky Evy

I tací jsme.

Ráda cestuji a na našich toulkách se někdy dobře pobavím, tím co vidím.
Při jedné cestě za krásami naší vlasti, jsme se s manželem zastavili na čerpací stanici, abychom nabrali palivo. Nechtělo se mi vystupovat, tak jsem zůstala v autě a pozorovala cvrkot kolem nás.
Zanedlouho, pár metrů od nás, zastavila dodávka, vystoupili žena a muž kolem čtyřicítky. Hledali zařízení, aby doplnili vzduch do pneumatik. Našli jej přidělané na zdi právě přede mnou, takže jsem měla všechno v přímém přenosu a s dobrým výhledem. Začala se odehrávat, pro mě nepochopitelná scénka. Žena odmotala hadici od foukacího zařízení a začala obíhat auto. Muž se postavil k měřáku, kde je zapotřebí mačkat knoflík s plusem a mínusem. Světácky se rozhlédl a čekal s prstem na knoflíku. Za okamžik, když žena odstranila čepičku z kola, zvolala můůůůůžeeeš. Muž s pohledem mistra zeměkoule dofoukal pneumatiku na správnou mez a scéna se opakovala, opět žena poklekla k dalšímu kolu, to už můj údiv přešel k velkému pobavení a vystoupila jsem z auta, abych pobavila svého milého muže, možná jsem se trochu nahlas smála absurdnímu chování onoho muže, protože se na mě pohoršeně podíval, otočil se zády a při posledním dofoukaném kole, běžel ke své partnerce, vzal ji hadici z ruky a alespoň ji uklidil.
Mám pocit, že dokud mne neviděl, jak jsem jeho chováním pobavená, nepřišlo mu nic divného na tom, jak se choval. Možná něco pochopil, ale možná také nic.

Strach ze ztráty milovaného člověka.

Je to strach, který prožíváme během svého života všichni, nikdo nás na to nepřipraví, ani rodiče, ani škola, musíme se s ním vypořádat, až v okamžiku jeho příchodu. Všichni jsem zaskočeni a litujeme se, že zrovna nám se to muselo stát, ať už se jedná o rozchod, odcizení nebo odchod navždy. Bojíme se o milovaného partnera, naše dítě, nebo o rodiče, či sourozence.
Strach nás paralyzuje a může způsobit velkou neplechu, která nás poznamená na dlouhou dobu. Měli bychom se tomuto strachu postavit a bojovat s ním, neboť když nás ovládne, tak nejenže se trápíme představami, které se někdy ani nemohou vyplnit, ale kvůli němu děláme nesmyslné věci. Je třeba si uvědomit, že nejdůležitější pro nás, jsme my sami, naše svoboda a svoboda pro druhé. Nikoho nemůžeme donutit, aby s námi zůstal, ať už je to v jeho moci či nikoli.
Bojujme se strachem a nenechte ho zvítězit, ať my jsme těmi vítězi.
Přeji Vám krásné dny a šťastné vztahy.

Ženy a muži buďme k sobě tolerantní!

Příroda zařídila, že se přitahujeme a i když si občas nerozumíme, tak se potřebujeme. Není tak těžké se pochopit navzájem, ale je třeba mít chuť, trpělivost a zájem. Vše je o komunikaci. Nečekejme, že druhému něco dojde. Mluvme na sebe. Ani muži, ale ani ženy neumí číst z náznaků, když nemluvíme, pak přispíváme k tomu, že se nám zdá, že nás ten druhý vlastně ani nemá rád. Ono to tak většinou není, jen neumí číst myšlenky.
Važme si svých osobních vztahů a buďme ke svým blízkým tolerantní. Milujme je bezpodmínečně, protože, mít se s někým rád, to je dar, který nemá každý. Úsměv, hezké slovo a pohlazení je někdy víc, než všechny dary světa.
Maje maminka, když ještě tatínek žil, si s oblibou stěžovala na to, že mu něco vypráví a on ji vůbec neposlouchá a čte si dál noviny. Vždy jsem ji na to odpověděla, že muži nejsou schopni dělat dvě věci najednou, ale maminka jakoby to neslyšela a zlobila se dál. Dneska už se nemá na koho zlobit a je jí smutno. Važte si svého partnera, užívejte si s ním života bez nedorozumění a zlosti, vždyť na nás záleží jaký život prožijeme. Buď s úsměvem na tváři nebo s pocitem ukřivděnosti a zlobou na celý svět.
Přeji Vám slunce v duši a samé krásné dny a krásné vztahy.

Úžasní sportovci.

Včera jsem sledovala finálovou jízdu Vavřince Hradílka, bylo to něco, co člověk nezažívá každý den. Při olympijských hrách beru každý úspěch trochu jinak, vhání mi slzy do očí a současně se slzami se dostaví ohromný pocit hrdosti, že jsem Češka. Finále jsem prožívala naplno, nejenže jsem s napětím očekávala výsledek zbývajících závodníků, ale zároveň jsem si užívala i zpomalené záběry, na kterých se sotva hýbaly kapky vody kolem závodníků, byla to nádhera a v tomto horkém dni i krásné osvěžení. Věřím, že tohle nebyl jediný krásný zážitek, který jsem zažila na této olympiádě. Přeji našim sportovcům další úspěchy a nám fanouškům krásné zážitky.

Všichni hledáme lásku.

Láska je jedna z nejzákladnějších potřeb našeho života. Všichni ji potřebujeme, ať se jedná o lásku partnerskou, mateřskou nebo jen přízeň lidí v naší blízkosti. S láskou hledáme i porozumění, soucit, ocenění nebo třeba vděčnost za to, co jsme pro někoho vykonali.
Pravděpodobně je pro většinu z nás nejdůležitější láska partnerská. Někteří lidé hledají lásku celý život a není jim dáno ji poznat, každý nemá to štěstí.
Druzí potkají svou lásku, ale přišla v nepravý čas, s nesprávným člověkem a tudíž zůstane nenaplněná.
Často se však stává, že se lidé potkají a určitou dobu spolu tvoří pár. Získají však mylný pocit, že je láska samozřejmost a nestarají se o cit ke svému milovanému protějšku, potom se stává, že se takový vztah rozpadá a ti dva rozchodu po celý život litují. Ať jsou tito lidé později s kýmkoli, na svou lásku nedokáží zapomenout, ale věci se většinou nedají vrátit, protože při rozchodu si velmi ubližují, jakoby dávno zapomněli na to hezké mezi nimi.
Vy co máte lásku a nejste spokojení, protože už zevšedněla, nečekejte až váš partner udělá první krok ke zlepšení, najděte vy způsob jak váš vztah podpořit, obnovit a upevnit. Začněte třeba tím, že budete s partnerem trávit více času, každý den ho několikrát políbíte (víte, že polibek je pro lásku jeden s nejdůležitějších a to v každém věku? Proto se líbejte a pusinkujte jak jen to bude možné.), snažte se mít společné zážitky, ať už je to z divadla, kina, sportu, procházky nebo společné večeře při svíčkách, či třeba jen při společných běžných činnostech.. Je důležité umět přijímat, ale také dávat a to nejméně tolik kolik dostáváme. Projevujte si navzájem úctu a uznání. Respektujte se navzájem a nezapomínejte na to, že je velmi důležité vyhovět potřebám obou dvou.
Důležité je i být ochotný druhému naslouchat. Komunikace mezi lidmi bývá pro vztah stěžejní, myslete na to, že většina z nás neumí číst myšlenky, takže druhý neví, že potřebujete pomoci, či po něčem toužíte nebo vás cosi urazilo. Je zapotřebí to partnerovi říci, většinou když je vše řečeno jasně, přímo a bez hádanek, je po problému.
Nejdůležitější je láska sama k sobě, protože když nemilujeme sami sebe, tak jak můžeme milovat druhé. Když nedokážeme sami se sebou žít, jak s námi mají žít ostatní. Odpusťme si jací jsme a mějme se rádi, vždyť sami sebe budeme doprovázet celý život. Mějme lásku v sobě a rozdávejme ji do svého okolí.

Vážení a milí návštěvníci, přátelé a příznivci, vítejte na mém blogu. Ráda bych se s vámi podělila tímto způsobem o různé zajímavosti, rady nebo recepty na lepší život, které se ke mně dostanou nebo třeba jen o své myšlenky a postřehy. Pokusím se Vám je sdělit přes svůj blog.